Praha – Prčice 2022

Letošní pochod Praha-Prčice byl výjimečný. Prvním důvodem bylo to, že se konal po dvouleté pauze, kdy byl zakázán kvůli Covidu. I když vloni se již téměř uskutečnil a hygieniky byl zakázán až na poslední chvíli. Druhým důvodem jeho výjimečnosti byl fakt, že ho provázela řada výluk a omezení. Jelikož se nyní staví nový železniční koridor na České Budějovice, je celé léto výluka mezi Olbramovicemi a Chotovinami a jezdí zde náhradní autobusová doprava. Kvůli tomu pořadatelé pochodu omezili počet účastníků pochodu. Poprvé za dobu konání pochodu se účastníci museli předem registrovat a zaplatit startovné, každý obdržel QR kód a tím se na startu prokázal. Po vyčerpání kapacity jednotlivých tras se již další pochodníci nemohli registrovat. My jsme registraci na naši tradiční trasu 30 km z Tábora stihli, takže jsme opět mohli být u toho.

Naši situaci ještě komplikovala výluka na trase C mezi Vltavskou a Hlavním nádražím, kdy metro bylo nahrazeno náhradní tramvajovou linkou. My jsme si pořídili jízdenky i místenky na první možný vlak na Tábor, který mél odjíždět v 5.49 a v Táboře jsme měli být v 7.18. Museli jsme tedy vstávat velmi brzy, abychom vlak stihli i s výlukou metra. Na nádraží jsme byli s předstihem, vlak jsme si ještě ověřili, že jede skutečně na Tábor, abychom jako v r. 2019 nejeli do Kolína (viz. článek). Nicméně odjezd vlaku se v 5.49 nekonal a vlaku postupně naskakovalo plánované zpoždění, nejprve 10, poté 20 min. Nakonec jsme odjeli v cca 6.15, náhradní autobusová přeprava mezi Olbramovicemi a Chotovinami také nebyla z nejrychlejších, takže do Tábora jsme nakonec dorazili asi v 7.50. Po ověření QR kódu jsme dostali mapy a těsně před 8.00h jsme vyrazili na trasu.

Na trase jsme nějaký viditelný úbytek pochodníků neregistrovali, takže nevíme, jaké bylo to početní omezení ze strany pořadatelů. Trasa z Tábora byla stejná jako vždy. Tím, že jsme šli brzy ráno, jsme potkávali i výrazně málo opilců. Hned za Táborem jsme narazli na skupinu v růžových tričkách, která vše kolem sebe oblepovala samolepkami s jakýmsi QR kódem (dokonce i projíždějící auta) a u nich jsme nevěděli, zda jde o opilost, nebo spíš nějaké drogy. Vzhledem k jejich handicapu šli ale celkem pomalu, takže jsme je brzy nechali daleko za sebou. Takže největším překvapením naší oblíbené trasy byl velký úbytek občerstvovacích stanovišť a výrazné navýšení cen, které rozhodně nebylo o inflaci. Zatímco v r. 2017 se např. cena klobásy pohybovala kolem 35 – 55,- Kč, párek v rohlíku byl kolem 15,- Kč, pivo 25 – 35,- Kč a limonády kolem 20 – 30,- Kč a v letech 2018 a 2019 se tyto ceny měnily jen v řádu korun, tak letos klobása (prakticky všude) stála 90,- Kč, pivo 40 – 50,- Kč, párek v rohlíku 35,- Kč a limonáda 40 – 50,- Kč. Pravděpodobně kvůli úbytku koupěchtivých turistů se tak počet občerstvení smrskl téměř o polovinu. Také se zhoršila nabídka chlazených nápojů. Téměř všude bylo chlazené pouze pivo, chlazené nealko pivo nebo limonády byly na trase jen asi na 2 stanovištích a v cíli. Asi nejlevnějším občerstvovacím místem, kde se ceny zvýšily pouze málo, je tak restaurace v Červeném Újezdu.

Do cíle v Prčicích jsme dorazili kolem 16.15. Zde jsme se tradičně nijak dlouho nezdrželi zejména kvůli davům lidí a také pouťové stánky na náměstí a nízká kvalita nabízeného jídla nás nijak nelákají. Botička měla letos žlutou barvu a netradičně na ní není uveden rok konání pochodu, ale 55. ročník pochodu. Odebrali jsme se ke stanovišti autobusu a za úžasně zvýšenou cenu 100,- Kč / osobu jsme se nechali odvézt do Olbramovic, odkud už jezdily vlaky. Chytli jsme ještě rychlík v 17.38 a i když odjížděl také se zpožděním cca 15 minut, tak v Praze jsme byli kolem 18.40. Z hlediska únavy byl tento ročník zatím nejlepší. Nohy nás nijak nebolely, asi bychom dali i delší trasu. A zatímco v Praze z vlaku kolem nás vystupovalo mnoho lidí s evidentními problémy s chozením, tak my jsme mezi nimi křepčili bez jakýchkoliv problémů. A opět se můžeme začít těšit na další ročník pochodu.

Milan Kotulek