Praha – Prčice 2019

Na náš nejslavnější turistický pochod, který se chodí již od r. 1966, jsme se opět letos vypravili. Šli jsme ho již 5x a vždy máme neopakovatelné zážitky. Tak tomu bylo i letos. Náš nejsilnější zážitek přišel hned ráno při odjezdu vlakem. Pořídili jsme si lístky i s místenkami na vlak v 6,01h do Tábora, odkud jsme měli vyjít. Nástupiště jsme měli 6J a na tabuli nad nástupištěm náš vlak svítil. Spolu s davy turistů jsme čekali, až bude vlak přistaven. K tomu došlo až kolem 5,55h. Přijel dlouhý vlak, davy se pohnuly, my jsme zahlédli číslo našeho vagónu, kam jsme měli místenky a jelikož jel o něco více dopředu, než jsme stáli, tak jsme ho dohnali, nastupili, našli svá místa a usedli.

Asi v 6,05h se vlak dal skutečně do pohybu. Přivítali jsme, že máme jen minimální zpoždění, ale dost nás překvapilo, že vlak se rozjel na opačnou stranu. Nejprve jsme si říkali, že je asi někde nějaká výluka, a jelikož v dnešní době je přeci vše možné a nic není problémem, tak že vlak to vezme oklikou a na svou trať se napojí. Dlaším překvapením bylo, že vlak zastavil v Praze-Libni, což neměl. Od lidí v okolních kupé jsme se dozvěděli, že jedou také do Tábora a na pochod. Po nějaké době jsme sehnali průvodčího, který podivný směr jízdy řešil s lidmi ve vedlejším vagónu, kteří jeli také do Tábora. Průvodčí nám sdělil, že náš vlak jede do Brna :-).

Dozvěděli jsme se od něj, že České dráhy zabodovaly a na nástupiště 6 přistavili dlouhý vlak. Ten ale v půlce posléze rozpůlili a jedna část jela na Tábor a ta naše část do Brna. Naší chybou bylo, že jsme se asi po prvé nepodívali na ceduli na vagónu, ale na druhou stranu náš vlak nám svítil na tabuli nad nástupištěm a ve vlaku jsme našli číslo našeho vagónu i naše místa. Nenapadlo nás, že v různých vlacích mohou být čísla vagónů stejná. Tak jsme dojeli do Kolína, kde měl vlak první mimopražskou zastávku, chytli jsme během 5 min. zpáteční Slovácký expres a v 7.45 jsme byli opět v Praze. Nasedli jsme na vlak v 8.11 už skutečně do Tábora a jelikož sem jsme místenky neměli, tak jsme celou cestu stáli v přeplněném vlaku. V Táboře jsme byli asi v 9.15 a v 9.30 jsme vyráželi na vlastní pochod.

To, že jsme tentokrát na pochod vyrazili v tuto pozdější hodinu mělo ještě další důsledek. Většinu pochodníků v tuto dobu tvořili náctiletí, kteří brzy ráno neradi vstávají a pochod berou často jako alkoholový dýchánek, takže jsme cestou mnohdy potkávali různě se motající a blábolící mládež. To je další důvod, proč si příště budeme dávat hodně pozor na to, kam nastupujeme. Určitě je lepší vyjít hned brzy ráno a opilcům se tak vyhnout.

Jinak pochod nám utekl bez problémů, v cíli jsme byli kolem 18h, vystáli jsme si ohromnou frontu na autobus do Heřmaniček a domů jsme pak jeli vlakem v 19,58h, který vyjel ve 20,15h a v Praze jsme byli kolem 21,30h. Takže náš letošní pochod jsme si soukromě nazvali Praha – Kolín – Prčice. Na závěr mohu ještě dodat, že letošní botička byla modré barvy a pochodu se účastnilo cca 26 000 lidí. Účast stále není taková jako v 80-tých letech, kdy chodilo 30 – 35 000 lidí, ale jedná se zatím o nejvyšší účast po roce 1989.

Milan Kotulek