Vím, že víš, že vím

V pražském divadle ABC jsme shlédli hru Vím, že víš, že vím, jejímiž autory jsou Rodolfo Sonego a Renato Giordano. Divadlo ABC nepatří k našim oblíbeným divadlům, jelikož většina jeho repertoáru je “moderna”, popř. moderní adaptace klasických her a tyto žánry nás netáhnou. Zde jde o klasickou a ověřenou hru bez moderní úpravy, která je navíc produkována agenturou Harlekýn a nikoliv divadlem ABC. Hra byla produkována podle skvělého italského filmu z r. 1982, kde v hlavních rolích hrál Alberto Sordi a Monica Vittiová. V divadle se v hlavních rolích můžete těšit na Simonu Stašovou a Michala Dlouhého.

Základní zápletka hry, která se odehrává v Itálii, je jednoduchá. Soukromý detektiv byl pověřen sledováním manželky prominentního politika. Ovšem omylem sleduje jinou ženu ze stejného domu, která žije v úplně obyčejné rodině s manželem a dcerou. Když pak detektiv přijde této ženě a pak i jejímu manželovi nabídnout materiály, které nafotil, způsobí málem rozvrat této rodiny. Začneme se tak dostávat pod povrch zdánlivě obyčejného života obyčejné italské rodiny a na povrch začnou vyplouvat různá tajemství a někdy i málem zapomenuté příběhy. Hra stojí především na dialogu obou manželů. Dcera a soukromý detektiv jsou postavy vedlejší, nicméně do děje také zasahující.

Výkony obou herců jsou výborné, dialogy velmi vtipné, ale možná se v průběhu hry zamyslíte, proč oba hlavní představitelé prakticky celé představení křičí a přehnaně gestikulují. Možná tím má být navozena “italská” rodina a “italská” atmosféra. Pokud se ale podíváte na originál italský film, tak velká část dialogů je klidných, a přitom film neztrácí na své atmosféře a vtipu. Takže méně křiku a gestikulace by možná hře prospělo a byla by tím ještě zajímavější. Křik a gestikulace může některé scény umocnit, ale pokud se tak děje celé představení, není to ono. Jinak hru můžeme doporučit.

HODNOCENÍ: 75%

Milan Kotulek