Další roky ve stejnou dobu
Jak jsme zde slíbili, opět jsme navštívili pražské divadlo Bez Zábradlí a tentokrát jsme shlédli hru “Další roky ve stejnou dobu”. Jde o volné pokračování úspěšné hry “Každý rok ve stejnou dobu”, o které zde již naleznete příspěvek. I toto pokračování napsal kanadský dramatik Bernard Slade. Divadelní role jsou pochopitelně obsazeny stejně, takže opět zde hrají Zdeněk Žák a Veronika Freimanová.
Děj pokračování je opět celkem prostý. Stále se ocitáme ve stejném pokoji uvnitř stejného hotýlku, kde se i nadále spolu jednou za rok scházejí nerozluční přátelé George a Doris. V předchozí hře jsme je opustili poté, co Georgovi zemřela jeho manželka a on žádal Doris, aby si ho vzala. Ta to však s poukazem na svého manžela odmítla. Pokračování hry začíná na počátku osmdesátých let 20. stol. a táhne se kamsi k přelomu milénia. Opět jsme svědky šesti scén setkání, která se odehrávají vždy po několika letech. George opět chce za manželku Doris, která opět odmítá, poté si George najde jakousi mladou dívku, se kterou se ožení, má s ní další dítě a ta ho poté opustí, ale dítě mu nechá. George i Doris opět projdou několika proměnami vzhledu, životního stylu i zaměstnání, ale přátelství jim stále zůstává. Doris překonává zákeřnou leukémii a opoští ji také manžel. Ve svém stáří se pak oba nerozluční přátelé rozhodnou konečně pro společnou cestu životem a chystají svatbu.
Pokud jsem psal u předchozí hry, že je výborná, sice se méně smějete, ale zato více přemýšlýte, pak toto pokračování je alespoň z mého pohledu ještě lepší, než původní hra. Určitě ve hře naleznete více humorných scén, ale stále zde je mnoho míst na zamyšlení. Hra prakticky nemá hluchých míst a oba protagonisté ve hře excelují. Rozhodně doporučujeme návštěvu této hry, ale zachovejte pořadí obou děl. Pokud pořadí prohodíte, mohou vám některé myšlenky unikat bez znalosti “prvního dílu”.
Milan Kotulek