Strážnice – skanzen

Výstavba muzea vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici není počin náhodný ani ojedinělý, ale systematicky navazuje na celou řadu starších aktivit regionálního významu. Na jejich formování měla zásadní vliv Národopisná výstava českoslovanská, která se uskutečnila roku 1895 v Praze. Součástí výstavních expozic bylo i několik souborů lidových staveb, jenž byly vybaveny nábytkem, předměty denní potřeby i figurínami v krojích představujícími život venkovského obyvatelstva. Hlavní období budování národopisných muzeí v přírodě u nás, ale i v celé Evropě, nastalo teprve po druhé světové válce. Výstavba areálu ve Strážnici byla uskutečněna jako součást širší vize Krajského střediska památkové péče, zahrnuté do Programu ochrany památek lidové kultury v Jihomoravském kraji, schválené v roce 1972.

Místem připravované realizace se stal rozsáhlý prostor strážnických luk, rozkládající se na dohled od strážnického zámku i městské zástavby, při tom však oddělený Baťovým kanálem a vzrostlou zelení. Základní osové členění muzea, shodné s hlavní komunikací, rozděluje podélně celou jeho plochu na dvě nestejné části. Širší, levá část, je vyčleněna pro prezentaci charakteristické podoby sídel v jednotlivých regionech Návštěvník vstupuje do areálu v kopcovitém terénu moravských Kopanic, odkud schází do zvlněné krajiny při řece Olšavě a Moravě, aby nakonec zakotvil v rovinatém Podluží. Užší, teprve postupně se rozšiřující pravá strana areálu je věnována technickým a hospodářským stavbám. Nalezneme zde rozsáhlý, avšak nedokončený areál vodních technických staveb s mlýnem, vodní pilou a valchou. Za ním se nachází jediné dvě zcela dokončené části muzea. Patří k nim areál vinařských lisoven, sklepů a expozičních vinohradů a dále za ním areál lučního hospodářství, zastoupený skupinou seníků z Javorníka.

V průběhu 1973 – 1979 byla provedena zaměření a plánová příprava všech areálů první etapy výstavby. Paralelně s ní započalo i budování areálu, jehož první akcí byla výstavba staveb převezených z moravských Kopanic, následovaly vinohradnické stavby, domy z Nové Lhoty a luhačovické Zálesí. První etapa výstavby Muzea vesnice jihovýchodní Moravy skončila v roce 1981 a celý areál byl zpřístupněn veřejnosti. Současně s otevřením muzea začala v areálu fungovat i průvodcovská služba, která prozatímně sídlila v provizorním domku u boční brány. Zamýšlené návštěvnické zázemí s prodejnou vstupenek, etnografickou expozicí a občerstvením, v projektu situované do budovy barokního pivovaru, prozatím čekalo na rozsáhlou rekonstrukci. Veřejnosti bylo zpřístupněno teprve na počátku 90. let.

Oficiální stránky objektu: www.skanzenstraznice.cz

My jsme skanzen navštívili již podruhé, naposledy v srpnu 2016 a vždy zde objevujeme něco nového. Pokud jedete autem, parkovat se dá zdarma přímo u skanzenu. Jestliže si chcete skanzen opravdu prohlédnout, číst si doprovodné texty a poslouchat výklad v přístupných chalupách, pak si vyhraďte raději celé odpoledne, které můžete věnovat i posezení v místní restauraci. Také jsme se ale setkali s několika mladými návštěvníky, kteří vpadli do objektu uprostřed výkladu průvodce, během 2 minut si pořídili velmi zajímavá selfie typu “já a rám dveří”, “já a něco rozmazaného v pozadí” a vypadli. Na takto “raketovou prohlídku” si rezervujte tak 60 – 90 minut. Určitě doporučujeme navštívit i zámek Strážnice, který je téměř naproti skanzenu a obklopuje ho velký park a zajít se podívat i do centra města, třeba na pozůstatky městských hradeb. Pokud byste chtěli vidět ještě něco lidového a trochu se i občerstvit, tak určitě stojí za to návštěva historických vinných sklepů Petrov-Plže.