Vojna a mír

V pražském divadle ABC jsem shlédl hru Vojna a mír, která je inscenována podle motivů ze stejnojmenné knihy Lva Nikolajeviče Tolstého. Na internetu naleznete také několik pochvalných kritik i recenzí. Tato ale mezi ně patřit nebude. V úvodu musím říci, že nejsem příznivcem “moderních” her a představa, že Jan Hus by v moderní inscenaci mohl na koncil do Kostnice přijet na mopedu a koncil by se konal online mne nijak neuchvacuje, ale spíše odrazuje. Pokud se jedná o historické téma, přeji si, aby bylo zasazeno do dané doby spolu s kostýmy, kulisami, prostředím i chováním herců. Toho se u aktuálního zpracování Vojny a míru v divadle ABC určitě nedočkáte. Jedná se o výseky z původního románu, kdy jsou ponechány osoby a myšlenky, ale kostýmy, rekvizity i chování osob ve hře do doby Napoleona rozhodně nepatří.

Pierre Bezuchov, který prostupuje většinou děje se v první části na jevišti zjevuje v kapsáčovitých kalhotách a pohorkách a tak trochu připomíná spíše bezdomovce, ples je nazýván jako party, hraje moderní hudba, je použit stroboskop, atd. Dále se v ději objevují např. poloobnažené ženy ve spodním prádle, které masírují odpočívajícího Napoleona a Kutuzova, na jevišti je několikrát využit pojízdný stůl na stolní tenis v různých obměnách a na konci si postavy dokonce zahrají obíhačku, v některých scénách herci jezdí na stojanech s reflektory, apod. Mnohé tyto moderní obrazy pro mne byly zcela nepochopitelé. Např. proč doktora a ruského cara hrála žena? Já za tímto románem stále vidím dobu Napoleona a zobrazení morálky ruské šlechty v tomto období a moderní pojetí mi v tomto směru určitě nápomocno není. Z hlediska kostýmů musím pochválit alespoň Napoleona, který se nám oblékl zcela normálně tak, jak by měl vypadat a docela slušně vypadají kostýmy ruských vojáků. Jedná se sice o jakési prvorepublikové uniformy legionářů s papírovými čepicemi, které se podobají těm historickým, ale alespoň je vidět, že se jedná o vojáky, i když styl a barvy uniforem jsou zcela jiné, než měla kdysi ruská armáda.

Pokud se odprostíme od jevištního provedení hry, tak v rámci obsahu jsou určitě ponechány určité silné myšlenky původního románu, nicméně někdy jde pouze o části těchto myšlenek a nejsou nijak rozvinuty nebo dokončeny. Např. v jednom rozhovoru Bezuchova s Bolkonským dojde ke sporu jakým způsobem se má šlechtic chovat ke svým nevolníkům a Bolkonský se diví Bezuchovovi, že chce pro své nevolníky stavět školy a nemocnice, nicméně zůstane pouze u několika deklamací a dialog není ukončen žádným závěrem, či silnou myšlenkou. Takto bychom mohli pokračovat dále. Zajímavě je podána scéna bitvy u Slavkova, která je podána formou komentáře Napoleona a Kutuzova a téměř jako u sportovního přenosu jsou nám jednotlivé části bitvy předneseny hodinu po hodině. Podání bitvy u Borodina je již slabší a boj Napoleona s obřími nafukovacími vaky jsem vůbec nepochopil.

Když se podívám na obsazení rolí, tak příliš známých tváří a jmen nenaleznete. Ve hře se z těch známějších a zkušenějších objevuje Jan Vlasák a Dana Batulková, poté jde již převážně o mladé a méně známé herce. Pokud mám hru celkově zhodnotit, tak ji mohu doporučit asi těm, kterým moderní umění něco říká. Ti, kteří se chtějí dozvědět něco z románu Vojna a mír a chtějí vidět skutečnou dobu Napoleona spíše doporučím čtyřdílný ruský film Vojna a mír z r. 1966 od S. Bondarčuka nebo britskou čtyřdílnou verzi od BBC z r. 2016, která má velkolepé scény, ale místy je málo uvěřitelná, že jde skutečně o ruské prostředí.

HODNOCENÍ: 30%

Milan Kotulek