Soutěsky říčky Kamenice

V druhohorách se v této oblasti vyskytovalo moře, které zde bylo poměrně mělké, a ukládaly se zde především křemenné pískovce. Někdy došlo k prohloubení pánve (zvýšení mořské hladiny) a ukládaly se naopak prachovce, které tak dnes oddělují pískovcové vrstvy. Po ústupu moře byly obnažené pískovcové masivy vystaveny přírodním vlivům, především hloubkové říční erozi, která vytvořila strmé skalní svahy. Horniny byly poté vystaveny zvětrávání, došlo k odnosu jejich méně pevných částí, a tím ke vzniku různých útvarů pískovcového reliéfu.

Tímto způsobem pak postupně říčka Kamenice v okolních pískovcích vyhloubila úzký kaňon, jehož stěny jsou místy vysoké 100 – 150 m. Tato říčka byla využívána např. ke splavování dřeva z okolních lesů, k rybolovu, ale samotný kaňon nebyl pro běžné lidi příliš přístupný, neboť strmé sklaní stěny často vyrůstaly přímo z řeky a nebylo možné je pěšky nijak obejít. Zpřístupnění soutěsek pro turisty souvisí se zpřístupněním nedaleké Pravčické brány a se jménem tehdejšího majitele panství – knížetem Edmundem Clary-Aldringenem. Soutěsky se dočkaly zpřístupnění až několik let po Pravčické bráně.

Zpřístupnění soutěsek započalo od městečka Hřenska. Bylo vybudováno několik splavů a jezů na Kamenici kvůli možnosti její regulace a podél říčky vznikla cesta s odpočívadly, která místy vedla po můstcích nebo tunely ve skalách. Na vybudování této cesty se podílelo až 200 italských dělníků. Na konci první části soutěsky byl zaveden provoz lodiček, kterými byli turisté převáženi kyvadlově v obou směrech. Tato část soutěsek je známa především pod názvem Tichá soutěska (dříve také Edmundova) a byla finálně zprovozněna v r. 1890. Na ni navazuje horní část soutěsek s dalším splavněným úsekem. Zde byl provoz zahájen v r. 1898 a je známa pod názvem Divoká soutěska.

Velkých oprav se soutěsky dočkaly až po 2. světové válce, kdy v 50.-60. tých letech 20. stol. byla rekonstruována celá stezka, původně dřevěné a méně trvanlivé můstky byly nahrazeny kovovými a rekonstrukce se dočkala i chata mezi oběma soutěskami. Na obtížných pracech se podílela z velké části armáda. Další téměř generální opravu soutěsky zažily po r. 2013, kdy byly postiženy katastrofální povodní a mnoho staveb bylo divokou vodou zničeno.

V současnosti jsou soutěsky již dávno opět v provozu a za rok 2016 je navštívilo kolem 300 000 turistů. Plavba v Tiché soutěsce trvá cca 20 min. a je dlouhá cca 960m, v Divoké soutěsce je pak plavba na cca 15 min. a délka plavby je cca 450m. Obě plavby jsou zpoplatněny a během plavby si vyslechnete mnoho zajímavostí o okolních skalách i několik rázovitých báchorek. My jsme soutěsky navštívili v létě 2017. Do Děčína jsme se svezli vlakem (parkování v Hřensku je celkem problematické, cesta vlakem je velmi pohodlná, takže cesta autem je zbytečná). Od nádraží jezdí pravidelně autobus přes Hřensko až na Meznou. My vystoupili na začátku soutěsek (tzv. Skalní mlýn) a postupně jsme přes Tichou soutěsku došli až k Divoké. Tenkrát byl na celý rok kvůli opravám uzavřen úsek cesty za Divokou soutěskou směrem k Mezní Louce. Proto jsme nemohli pokračovat dále, lodička nás zavezla po projížďce zpět k výchozímu přístavišti a museli jsme zpět k Meznímu můstku a po zelené TZ na Meznou. Dále pak směr Pravčická brána, ale to je již náš další popis. Kupodivu v době naší návštěvy byly soutěsky téměř liduprázdné, na loďky jsme nikde nečekali frontu a udivilo nás, že uprostřed letních prázdnin je zde tak málo lidí. Příroda je zde krásná a soutěsky určitě stojí za návštěvu.