Řecko, Pierie – hrad Platamon (Πλαταμώνα)

Hrad Platamon leží na okraji městečka Platamonas u zálivu naproti poloostrovu Chalkidiki. Přímo pod hradem je ves Neos Panteleimonas. Hrad je umístěn na protáhlém vrcholu nad mořem. Historie osídlení tohoto místa je ale starší než hrad. Sahá až do doby bronzové, kdy zde bylo první osídlení lidmi. Mnohem významnější ale bylo starověkého období. Mezi 4. a 3. stol. př.n.l. bylo na místě hradu město Herakleion a k tomuto městu náleželo i několik vsí v okolí a přístav. Podle starověkých historiků se jednalo o makedonské město a je několikrát zmíněno mezi roky 430 – 360 př.n.l. Na poč. 3. stol. př.n.l. bylo město zničeno, ale není doloženo kým. Krátce nato byla tato oblast obsazena Římany. Ti zde založili menší akropoli obklopenou nízkou kamennou zdí (v současnosti jde o nejvýše položené části hradního vrchu). Nejhustější Římské osídlení zde bylo kolem r. 169 př.n.l., kdy Římané chystali tažení proti Makedonii. Poté o tomto místě nejsou až do Byzantské epochy v 10. stol. žádné doložené zprávy ani nálezy.

V 10. stol. zde patrně stál Byzantský hrad, ale není zatím zcela doložen. Stavba současného hradu pak spadá do počátku 13. stol. Po pádu Konstantinopole během 4. křížové výpravy spadla tato oblast pod vládu Soluňského krále Bonifáce I. z Montferratu. Ten dal toto místo do zástavy Lombardskému rytíři Rolandu Piskovi, který na ruinách Byzantského opevnění začal budovat nový hrad. Hrad byl postaven patrně mezi lety 1204 – 1222. Jeho místo bylo strategicky významné, jelikož umožňoval kontrolu nedalekého významného údolí Tempi, kterým se dalo projít mezi pásy hor do vnitrozemí a současně ležel na spojnici mezi Makedonií, Soluní a jižním Řeckem. Proto také často měnil majitele. Již po r. 1218 měl opět Byzantské majitele. Nejprve jej vlastnil místní vládce Epirus Theodoros Aggelos a po bitvě u Pelagonie v r. 1259 pak Michail Paleologos, který se stal Byzantským císařem.

Po r. 1385 byl hrad v držení Turků, kteří jej významně dostavěli a opravili, jelikož chtěli ovládat tuto oblast. Na krátkou dobu mezi lety 1425 – 27 patřil i Benátčanům, ale poté jej opět dobyli Turci a ti v této oblasti zůstali až do 20. stol. Asi poslední bojovou akci zažil hrad během 2. světové války, kdy se zde v dubnu 1941 pokoušela bránit jednotka Novozélanďanů, ale po bombardování a ostřelování hradu Němci se odsud museli stáhnout. Hrad byl tehdy významně poničen.

V současnosti je hrad přístupný a vstup je placený. V rámci areálu je možné vidět výborně zachovalé hradby, které jsou 7 – 9 metrů vysoké a 1,2 – 2 metry široké. U vchodu do hradu jsou mohutné pozůstatky vstupní brány. Na straně k moři jsou dvě menší zachované věže a ve střední části hradu je výborně dochovaná hlavní obytná věž – donjon. Ten ale není návštěvníkům přístupný. Donjon byl obklopen ještě vlastní hradbou s úzkou bránou, která šla dobře bránit a jednalo se o místo, kam se v případě dobytí hradu stahovala posádka k poslednímu odporu a bylo to též místo posledního útočiště. U hradeb jsou částečně dochovaná děla z pozdního středověku, která sloužila k obraně proti pirátům. V areálu jsou na mnoha místech vykopávky základů různých budov, zásobních cisteren apod. Na hradě i v jeho okolí byly nalezeny zdi i předměty z helénistického období, které byly ztotožněny se starověkým městem Herakleion. Jedinou neporušenou stavbou na hradě je malý kostelík Agia Paraskevi, který má bohatě zdobený interiér.

Milan Kotulek