Ratíškovice – Muzeum ve vagónu

Ratíškovická železnice nebo také “Muzeum ve vagónu” je úzce spjatá s těžbou lignitu (hnědého uhlí) na Moravě. První zmínky o těžbě uhlí na Hodonínsku jsou staré přes 150 let. Nejstarším dolem na jižní Moravě byl Státní důl Adolf, který ležel v katastru Dubňan a Ratíškovic na Hodonínsku. Havíři jej opustili v roce 1870, když jej zaplavila důlní voda. Velký význam pro tuto oblast měl pak Důl Tomáš, který v roce 1933 vybudoval v Ratíškovicích Tomáš Baťa. Ten uhlí převážel po Baťově kanálu do Zlína. Pro dopravu uhlí k Baťově kanálu byla postavena z hlavní železniční tratě odbočka, která vedla ze vsi Rohatec až k dolu za Ratíškovicemi. Po ní se uhlí dopravovalo na hlavní trať a pak dále do Sudoměřic, kde byl výklopník pro nakládání uhlí na lodě.

V roce 1943 otevřel Baťa Důl Tomáš II. A to byl počátek Dolu 1. máj v Dubňanech, jenž zahájil provoz v roce 1951. Na něj postupně navázal v roce 1951 Důl Osvobození v Ratíškovicích, v roce 1964 Důl Obránci míru II v Hovoranech. O čtyři roky později zahájil provoz i Důl Dukla v Šardicích. V roce 1990 těžily Jihomoravské lignitové doly přes dva miliony tun uhlí ročně a zaměstnávaly téměř čtyři tisíce lidí. Byly největším zaměstnavatelem na hodonínsku. Téměř všechno vytěžené uhlí přitom bylo určeno pro hodonínskou elektrárnu. Po roce 1989 se začaly doly likvidovat. V roce 1992 se zavřel Důl Dukla, o dva roky později naposledy vyfárali horníci z Dolů Máj a Osvobození. V tomtéž roce byl ukončen provoz i ve zbývajících dolech této oblasti a dlouholetá historie těžby uhlí se zde takto uzavírá.

Po uzavření dolů přestala provozu sloužit i železniční odbočka Rohatec – Ratíškovice. V obci Ratíškovice bylo posléze zřízeno v železničním vagónu malé muzeum těžby lignitu a můžete se zde objednat na projížďku šlapací drezínou po zrušené železniční trati. Trasa určená pro drezínu je dlouhá cca 3 km a drezínu máte zaplacenou na 1 hodinu. K dispozici jsou 3 drezíny a v letních měsících je o ně celkem zájem, takže je dobré si drezínu předem telefonicky rezervovat na určitý den a hodinu. My jsme si drezínu zajišťovali u celkem nerudného průvodce, kterému neustále něco vadilo a na lidi na drezínách byl skutečně hodně nevrlý a hrubý. Nevíme, jestli to bylo jen v daný den, ale podle rozhovoru s ostatními lidmi je prý stále takový. Ten pán toho ví skutečně mnoho o těžbě lignitu a historii daného místa, ale není příliš zvyklý na jednání s lidmi. Jinak projížďku určitě doporučujeme, je to skvělá rozcvička. My jsme ji absolvovali na jednom z cyklovýletů po okolí.

Oficiální stránky muzea: www.ratiskovice.com