Pravčická brána
V druhohorách se v této oblasti vyskytovalo moře, které zde bylo poměrně mělké, a ukládaly se zde především křemenné pískovce. Někdy došlo k prohloubení pánve (zvýšení mořské hladiny) a ukládaly se naopak prachovce, které tak dnes oddělují pískovcové vrstvy. Šikmé zvrstvení pískovcových vrstev ukazuje na převládající jihovýchodní směr mořských proudů. Po ústupu moře byly obnažené pískovcové masivy vystaveny přírodním vlivům, především hloubkové říční erozi, která vytvořila strmé skalní svahy. Horniny byly poté vystaveny zvětrávání, došlo k odnosu jejich méně pevných částí, a tím ke vzniku různých útvarů pískovcového reliéfu.
Vzhledem k nepřístupnosti terénu, nebyla brána pravděpodobně využívána do 2. pol. 18. stol. Na začátku 19. stol. začali bránu navštěvovat především umělci ze Saska, kteří ji zachycovali ve svých dílech. V r. 1826 bylo u paty Pravčické brány zprovozněno první občerstvovací zařízení. V 60. letech 19. stol. byla upravena stezka přes Dlouhý důl určená především pro přístup na koni. Na pokyn majitele panství, knížete Edmunda Clary-Aldringena, začala v roce 1881 stavba hostince Sokolí hnízdo (tehdy pojmenovaného Prebischtor). Dokončena a otevřena byla o rok později a tehdy se na Pravčické Bráně také začalo poprvé vybírat vstupné. Po r. 1945 byla bez placení vstupného přístupná brána i okolní vyhlídky, později byl zpoplatněn vstup na samotnou bránu. Jelikož se horní vrstva brány začala vlivem turistů poškozovat a ošlapávat, byla pro návštěvníky v r. 1982 uzavřena. Po r. 1992 získal hotel a restauraci Sokolí hnízdo soukromý majitel a nedlouho poté byl zpoplatněn vstup k bráně již před hotelem, takže bez zaplacení vstupného se nelze dostat ani k restauraci, na plošinu pod bránou ani na okolní vyhlídky.
Pravčická brána leží na červené turistické značce a lze se k ní dostat ze dvou směrů. Od Hřenska nebo od Mezní Louky. My jsme si do této oblasti udělali celodenní výlet z Prahy, takže jsme bránu zařadili do okruhu za soutěsky. Od vlakového nádraží v Děčíně jezdí pravidelně autobus přes Hřensko až za Mezní Louku. Cestu tedy lze naplánovat odkudkoliv. My jsme vystoupili na konci Hřenska, prošli jsme Tichou a Divokou soutěsku (viz. samostatný článek) a jelikož byla na celý rok 2017 uzavřena žlutá TZ od druhého přístaviště v Divoké soutěsce směrem k Mezní Louce, zvolili jsme alternativní cestu po zelené TZ od Mezního můstku na Meznou a poté dále na Mezní Louku. Odtud již po červené TZ k Pravčické bráně. Cesta vede mezi krásnými pískovcovými útvary a občas se otevírá i rozhled do krajiny. Pravčickou bránu přes její monumentálnost neuvidíte nikde zdálky, ale objeví se nad vámi, až když jste téměř u ní. Určitě doporučujeme po zaplacení vstupu zajít na okolní vyhlídky. Jednak se vám brána odkryje z jiného úhlu, jednak se vám otevřou i výhledy na okolní skalní stěny.
Od Pravčické brány červená TZ velmi příjemně stále klesá a po cca 1,2 km cesty vyjdete na silnici ke Hřensku u rozcestí Tři prameny. Zde můžete počkat na autobus do Děčína, nebo můžete po silnici dojít ještě do Hřenska (cca 1,5 km) a užít si jednoho z našich nejmenších městeček. Případné automobilisty bychom chtěli upozornit, že zejména v sezóně je lepší auto zaparkovat v Děčíně a do Hřenska jet autobusem. V Hřensku je velmi omezený počet parkovacích míst a nechat auto na okraji silnice u lesa se nevyplácí. V CHKO jsou na to dost velké pokuty.
Milan Kotulek