Nikdy není pozdě
Hra, na kterou jsme zašli do pražského divadla Kalich, se jmenuje Nikdy není pozdě a jejím autorem je Norm Foster. Ve hře vystupují pouze dva herci – Václav Vydra a Jana Paulová, ale celkem to stačí. Pouze si musíte dávat velký pozor, koho právě představují. Oba totiž představují tři postavy. Hlavním motivem hry je touha jednoho obyčejného zaměstnance jedné firmy (Buda Mitchella) získat jako partnerku ženu šéfa této firmy (Molly Grahamovou). Bud není žádný svůdník, je vytrvalý, ale i ženatý. Postupně se vypracuje, z původní firmy odejde a stane se šéfem jiné firmy. Rozvede se a po letech se vrací do města, kde dříve pracoval. Na hřbitově potkává Molly, která právě pochovala svého manžela. Oba jsou tedy volní, ale Molly neví, že ji Bud miluje. Zde začíná děj ve stylu, jak přesvědčit danou ženu, aby se do Buda také zamilovala a navíc zapomněla na svůj již pokročilý věk. Současně se v mnoha retrospektivních scénách vracíte do doby, kdy byl Bud ještě ženatý a pracoval v původní firmě, nebo jste svědky domácí “pohody” Molly s původním manželem.
Pokud máte rádi představení bohatá na kulisy a kostýmy, není hra pro vás určena. Scéna je velmi prostá, jedinými rekvizitami jsou jakési kostky, které si herci sami přenášejí a slouží k sezení i pro úschovu drobných rekvizit. Ani s kostými si autoři hry hlavu příliš nelámali, takže někdy se může jiná postava lišit pouze tím, že jednou má sako, podruhé nemá. Nicméně oba herci jsou ve svých rolích výborní a zvládají je perfektně. Pokud tedy stačíte sledovat, kým zrovna jsou. Jako celek je hra vyrovnaná bez hluchých míst a určitě pobaví. Můžeme tedy doporučit.
HODNOCENÍ: 85%
Milan Kotulek