Národní den železnice 2018

Letošní “Národní den železnice” proběhl 22.9.2018 v Českých Budějovicích a nemohli jsme chybět ani my. Do Budějovic jsme vyrazili ráno v 7.12 speciálním protokolárním vlakem SC Pendolino, který měl do cíle dorazit v 9.25. Ve vlaku jel také ministr dopravy a celé vedení ČD. Ti si pro sebe vyhradili vozy 1. třídy a v nich se uzavřeli před ostatními. “Lidovost” těchto papalášů se projevila třeba ve chvíli, kdy jejich sekretáři (nebo sluhové?) přišli do jídelního vozu, že chtějí občerstvení pro pana ministra. V tu chvíli se obsluha baru přestala zcela starat o frontu před pultem (vždyť šlo jen o “obyčejné” lidi) a ihned servilně kmitala, aby připravili co nejrychleji ministerské občerstvení. Jen doufám, že všichni “papaláši” si řádně zakoupili jízdenku a že nejeli zadarmo :-).

Cesta probíhala celkem bez problémů, vlak mimo plán zastavil i v Benešově. Ale na okraji Českých Budějovic jsme náhle zastavili a dlouho se nic nedělo. Po cca 10 minutách nám bylo oznámeno, že do nádraží není možné vjet kvůli technickému problému a že závada bude odstraněna za cca 15 min. Po dalším dlouhém čekání bylo oznámeno, že na nádraží se nyní nevpouští žádné vlaky a zpoždění bude cca 45 min. To už jsme zjistili od průvodčího, že na hlavním nádraží narazil jeden vlak do druhého, lokomotiva začala částečně hořet a museli zasahovat i hasiči, takže byl vypnut proud a pracuje se na odstranění následků havárie. Na hlavní nádraží v Českých Budějovicích jsme tak i s ministrem dorazili se zpožděním 60 minut. Tím jsme přišli i o prohlídku teplárny, kterou jsme měli objednánu na jeden z prvních ranních termínů.

Vlaky a lokomotivy byly rozestavěny tak, že přímo na nádraží bylo vystaveno několik moderních souprav a historické vlaky a lokomotivy byly především soustředěny v areálu ČD Cargo, depu a na točnách odstavného nádraží. To je vzdáleno cca 1,5 km od hlavního nádraží. Tam jsme vyrazili pěšky, neboť kyvadlová autobusová doprava příliš často nejezdila a ani nebylo nijak přesně označeno, odkud autobusy odjíždí. Vlakový pendl do depa také nependloval, jelikož na nádraží bylo plno zpožděných vlaků po předchozí nehodě a ty nejprve musely nádraží postupně uvolnit.

U vstupu do areálu depa nás zaujal vyprošťovací tank hasičů a osobní auto visící na jednom z hasičských jeřábů. V rámci depa jsme si pak prohlédli různé lokomotivy i vagóny. Jako velkou nevýhodu organizace akce jsme viděli nepřítomnost podrobnějších plánků kde je co vystaveno a jak se tam dostat a zejména absence nějakého tištěného časového programu, kdy se co v areálu koná. Tím jsme mnoho akcí vynechali, aniž jsme o nich věděli a také jsme určitě vynechali mnoho exponátů.

ČD si ještě zaslouží jedno naše zamyšlení z jiné strany. Nikde na akci jsme neviděli vystavenou techniku a vlaky našich lidmi vychvalovaných soukromých dopravců, ani zde nebyly jejich informační stánky. Trochu to vypadalo, jakoby se soukromí dopravci drali pouze o zisky z lukrativních tratí v republice, ale pokud jde o nevýdělečné akce pro veřejnost, neúčastní se. Nutno zde podotknout, že ČD investuje mnoho peněz ze zisku i do oprav a provozu parních a historických lokomotiv, provozu muzea v Lužné u Rakovníka a právě do takovýchto akcí pro veřejnost. Lidé, kteří tak potom nadávají na služby ČD, by si měli uvědomit, že bez ČD bychom možná už neměli žádné nostalgické jízdy, parní lokomotivy a akce pro veřejnost, nebo jen v minimální podobě. Navíc je logické, že spolehlivější služby bude mít vždy malá společnost s několika vlakovými soupravami, několika linkami a pár stovkami zaměstnanců, než obří společnost, která obsluhuje celou republiku. Proto u ČD občasné nedostatky beru s pochopením.

Co nás v Budějovicích nadchlo, byla návštěva depa Dopravního podniku ČB, kde byl také den otevřených dveří. Úžasné byly zejména dnes již historické autobusy a trolejbusy, které zde byly vystaveny a byly zpřístupněny. Všechny byly krásně zrenovovány a my jsme si mohli zavzpomínat, kterými typy jsme kdysi jezdili a které známe jen z vyprávění. Po opuštění areálu DP jsme si zašli do restaurace na oběd a zjistili jsme, že už nestihneme zajít do centra města, kam jsme se také chtěli původně podívat. Došli jsme tak zpátky na nádraží, prohlédli si ještě modelové kolejiště v hlavní budově a v 16.53 jsme opět protokolárním Pendolinem zamířili do Prahy. Den železnice pokračoval ale ještě noční show, kdy na točnu najížděly různé lokomotivy a byly osvětleny různými barvami a různými způsoby. Kvůli hodně pozdnímu termínu konání jsme na tuto akci nešli, jelikož to bychom do Prahy dorazili až po půlnoci.

Z našeho pohledu tedy “Národní den železnice” neurazil, ale ani nenadchl. Zejména kvůli horší organizaci a chybějícím informacím. Lepší organizaci mívají spíše regionální dny železnice. Ale určitě se najdou lidé, kteří odcházeli i z tohoto dne nadšeni. Za nás mohu říci, že letos autobusy u nás zvítězily nad vlaky.

Milan Kotulek