Miniopery

V březnu jsem s mamkou navštívil divadelní představení Miniopery.

Představení se konalo na Nové scéně Národního divadla. Tvořily jej čtyři miniopery, které napsali Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř. Představení trvalo 1h 15min. Opery byly velmi krátké, každá kolem 15 až 20 minut.

První operou byla Šípková Růženka, která se odehrávala v malé vesnici, kde byl zámek, ve kterém se princezna narodila. Král s královnou pozvali tři sudičky, aby věštily budoucnost princezny. První přála hodně štěstí, druhá, že se jí bude dařit a pak přišla nezvaná sudička, která věštila, že až jí bude 18 let, tak se píchne o trn růže a bude spát celých 100 let s celým královstvím. Pak teprve věštila třetí sudička, která také přála hodně štěstí. Král s královnou nechali pokácet a spálit vše, co má trn, nebo o co se může Růženka píchnout. Když Růžence bylo 18 let, tak se vyplnila věštba té nezvané sudičky a píchla se. Po sto letech jí vysvobodil princ. Pak se vzali a žili šťastně až do smrti. Zde vyhrálo dobro nad zlem.

Druhá opera byla o Budulínkovi. Tato opera se odehrávala v malé chaloupce u hlubokého lesa. Žil byl kluk jménem Budulínek a starali se o něj dědeček s babičkou. Najednou babičce došla mouka a řekla dědovi, že oba pro ni musí zajít do města. Proto řekla Budulínkovi, aby zůstal sám doma, protože do města to je daleko, a to byl pro Budulínka veliký úkol, jelikož ještě nikdy nebyl sám doma. Babička mu dala hrachovou kaši a kázání, že nesmí nikomu otevírat. Budulínek vše odsouhlasil, a babička s dědou vyšli do města. Když odešli, za chvilku někdo zaťukal na dveře a byly to lišky. Ty prosily, aby se mohly jenom trošku zahřát a když je pustí dovnitř, tak ho svezou na ocase. Budulínek nejdříve odmítal, ale jakmile přišla řeč o svezení, tak to už souhlasil a otevřel dveře. Lišky vtrhly dovnitř, začaly Budulínka vozit po domě a najednou s Budulínkem utíkaly z domu pryč. Budulínek se ptal, kam jedou a lišky říkaly, že je to překvapení. A to „překvapení“ byla liščí nora. Když šli babička s dědou z města domů a Budulínek nebyl doma, tak hned věděli, kdo v tom má prsty. Šli k liščí noře a ptali se, kde mají Budulínka. Lišky přiznaly, že ho mají oni, proto dostal vynadáno jak Budulínek, tak lišky.

Následovala pauza a pak přišla opera O dvanácti měsíčkách. Tato opera se odehrávala uprostřed tuhé zimy ve větší vesnici. Žily, byly macecha, nevlastní sestra a s nimi Maruška. Maruška byla taková „služka“ a macecha s nevlastní sestrou jí přikazovaly, že musí udělat tohle a podat támhleto. Macecha a nevlastní sestra chtěly hodně divné úkoly, jako jsou: přinést fialky, jablka a jahody. Když šla Maruška hledat fialky a bloudila lesem a najednou narazila na 12 měsíčků. Řekla svůj nelehký úkol a Leden pozval Května, aby přivolal jaro. Maruška si nasbírala pár fialek, moc poděkovala a šla spokojená domů. Macecha a sestra se podivily, kde Maruška fialky našla. Řekla jim, že je našla, jak rostly pod stromem. Když se to dozvěděly, okamžitě jí vyslaly na jahody. Nemohla najít žádné jahody, proto šla ke dvanácti měsíčkům. Když ji vyslechli tentokrát, tak Leden pozval ke kyji Června, aby zařídil kus léta. Nasbírala si pár jahod a šla zase spokojeně domů. Když to macecha uviděla, tak se jí zeptala, kde je našla. Tak Maruška řekla, že pod sněhem je našla. Až to sestra viděla, tak vymyslela asi nejtěžší úkol, aby jim oběma přinesla čerstvá červená jablka. A zase bloudila v hlubokém lese a zase nemohla nikde nic najít. Tak šla ke dvanácti měsíčkům, a když ji tentokrát vyslechli, tak Leden pozval ke kyji Září, pro kus podzimu. Maruška si posbírala pár jablek a šla domů. Když se sestra ptala, kde je našla, Maruška řekla, že u jedné suché jabloně. Tomuto už nemohly uvěřit a tak se rozhodly, že půjdou do lesa samy na pár jablek. Hledaly, hledaly, ale nic nenašly, proto umrzly uprostřed hlubokého lesa.

Jako poslední opera byla Červená Karkulka. Karkulka se odehrává v létě uprostřed hlubokého lesa. Když měla babička svátek, tak maminka Karkulky ji vyslala k babičce, aby jí popřála k svátku. Jen ji upozornila na vlka v lese. Tak šla, až potkala vlka! Dala mu kus salámu a řekla, kde bydlí babička. Jelikož vlk znal zkratku k domu babičky, tak tam byl první a babičku sežral. Nakonec vlk sežral Karkulku, ale všechno to naštěstí viděl holub, který to řekl myslivci. Ten vysvobodil jak babičku, tak Karkulku. Vlka si babička nechala kvůli zlodějům.

Všechny opery se mi líbily. Celé představení bylo velmi hezké. Už jsem na tomto představení byl ve 2. třídě.

Tomáš Kotulek