Bulharsko – Beglik Taš (Бегликташ)

Beglik Taš je významná thrácká svatyně, kterou naleznete na Bulharském pobřeží mezi Sozopolem a Primorskem. Thrákové byli skupinou indoevropských kmenů mluvících thráckým nebo dáckým jazykem. Obývali Balkánský poloostrov a přilehlé oblasti východní Evropy. Jejich původ je nejasný, protože se nám dochovalo jen minimum písemných zpráv. Předpokládá se, že Thrákové vznikli smíšením původních obyvatel balkánského poloostrova s indoevropskými kmeny, které přišly do Evropy v rané době bronzové.

První historické zmínky o Thrácích nalézáme v Iliadě, kde jsou spojenci Trójanů. V 5. stol. př. n. l. byli považováni za druhý nejpočetnější národ na světě (po Indech), ale až na výjimky typu Odryského království nebo Dácie však zůstaly thrácké kmeny nesjednocené. Poté, co byli podmaněni makedonským králem a následně i římskou říší, byli Thrákové buď splynuli s Řeky nebo Římany. Kmeny v Dácii se staly etnickými předky Valachů, z nichž se vyvinuli dnešní Rumuni.

V 6. stol. Thrákové žijící jižně od řeky Dunaj začali splývat s nově příchozími slovanskými kmeny. V 8. a 9. stol. se stali jedním ze základních prvků při formování bulharského národa. Kvůli tomu thrácký jazyk a kultura postupně vymizely. Mezi mýtické thrácké postavy patří Dionýsos, či Orfeus a mezi známé historické postavy patří např. thrácký král Kotys I., který kolem r. 375 př.n.l. sjednotil některá thrácká království, či Spartakus, který v l. 73-71 př.n.l. vedl povstání proti Římanům.

Beglik Taš je thráckou pohanskou svatyní, která je jednou z nejvýznamnějších na území Bulharska. Jde o seskupení balvanů, z nichž některé byly na svá místa uměle dopraveny, některé byly i stavebně upraveny. V areálu byly naleny zbytky zbraní, keramiky a kultovních předmětů, které pomohly datování nálezů. Z nich víme, že toto místo bylo k obřadům využíváno především mezi lety 1500 – 400 př.n.l. Toto místo začalo být systematicky archeologicky zkoumáno až od r. 2003, takže mnohé objevy se zde očekávají i do budoucna. Část areálu zatím ještě nebyla ani odkryta, ani zkoumána. Význam jednotlivých částí areálu je stále pouze odhadován podle jejich tvaru, či poznatků z jiných obdobných míst, ale určitě vás zde okouzlí působivost a mystika tohoto místa.

A jaká jsou nejvýznamnější místa areálu? Patří k nim zejména “manželské lože”, které naleznete u vstupu do areálu. Jeho hlavní kámen je vytvarován jako lože a okolní čtyři kameny tuto kompozici umocňují. Na východní časti lože je zvýrazněn “polštář”, který určuje orientaci hlavy ke slunečnímu rozbřesku. Obětní kámen má na svém vrcholu vydlabané jamky (mísy), do kterých se vlévaly posvátné tekutiny – voda, víno, mléko a olivový olej. Zde byly umisťovány také obětiny, jako lesní plody, jablka, chléb, zřídka i zvířecí obětiny. Trůn je kámen s vytesaným sedadlem a obklopený dvěma mohutnými kameny. Odtud nejvyšší kněz řídil průběh ceremonií. Rozseknutý kámen byl do této podoby “upraven” až někdy v 19. stol., kdy Turci, kteří v té době Bulharsko ovládali, chtěli z těchto kamenů začít vyrábět dlažební kostky. Proto byl tento kámen rozpolcen.

Nejvýraznějším kamenem je tzv. Apoštol Taš, obrovský skalní útvar v podobě obráceného srdce. Je na okraji rituálního “náměstí” a v jeho základech je otvor, kterým zasvěcení přecházeli z pozemského světa do světa v podzemí. Z druhé strany se nalézá dolmen Posvátná jeskyně, který je klasickou megalitickou památkou. Symbolizuje rodidla bohyně Matky Země, uvnitř kterých se uskutečňovalo zrození Herose – hrdinného panovníka a nejvyššího kněze. Sluneční hodiny se skládají z 16 kamenných desek s obeliskem uprostřed. Vlivem zemětřesení v relativně nedávné minulosti se jedna z desek propadla, opřela se o další a dominovým efektem povalila další desky. 7 desek však stále stojí na svých místech.

Labyrint je soustavou skalních chodeb, kterými nezasvěcení procházeli ve snaze o dosažení duševní iniciace. Vrcholem byl průchod úzkou štěrbinou – podzemním panstvím Hádese. Dům Orakula je pozůstatkem obydlí kněze z nejpozdějšího období svatyně, ze 4 stol. n.l. V této době se duchovní centrum přemístilo na sever do zálivu Sv. Paraskevy, kde byl postaven klášter. Kult zasvěcený Bohyni Matce tak zde přechází k uctívání Sv. Paraskevy, ochrankyně rodiček. Zajímavostí areálu je určitě také objev základů kamenné zdi z období nadvlády Římské říše. Římané si patrně v těchto místech postavili menší základnu.

A jak se k Beglik Taši dostat? Možností je několik. Nejjednodušší cesta je z letoviska Primorsko. Lze jít buď pěšky po asfaltových a poté polních silnicích (cca 6 km), nebo si objednat k odvozu taxi. Dalším přístupovým bodem je výletní loďkou zajet do zálivu Sv. Paraskevy a poté pěšky cestou odtud, popř. pěšky od hlavní silnice na Sozopol – lze jít od zátoky Arkutino. V r. 2018 stálo vstupné do areálu 2 Leva pro dospělé a 1 Leva pro děti (tedy cca 28 Kč resp. 14 Kč). My jsme si sjednali k cestě na Beglik Taš historický jeep, který s námi poté projel ještě část pohoří Strandža v okolí Beglik Taše. Výlet na toto místo vás určitě nadchne. Případné zájemce o pěší turistiku upozorňujeme, že pohoří Strandža oplývá v létě obrovskými hejny otravných mušek, které jsou tak přátelské, že lezou i do očí.

Milan Kotulek